Odhalte 3 základní principy mediace

14. 3. 2019 | Mediace

Mediace se řídí 3 principy. Splňovat by měla princip dobrovolnosti, mlčenlivosti a nestrannosti. Jak přesně se to projevuje v praxi?

PRINCIP 1: Dobrovolnost

V minulém článku jsem popisovala rozdíl mezi nařízeným setkáním s mediátorem a mezi samotnou mediací. Mimo jiné jsem v něm psala, že mediaci vám soud – na rozdíl od prvního setkání se zapsaným mediátorem – nařídit nemůže. Proč? Důvodem je první z principů mediace.

Mediace, tedy proces, ve kterém klienti s mediátorem probírají svůj spor, je vždy striktně dobrovolná. Je to proto, že nejde někoho přinutit, aby o tom, co ho zlobí nebo trápí, mluvil s někým, koho vybere soud nebo jiný úřad.

Strany konfliktu se mohou dobrovolně rozhodovat

Proto, aby bylo možné něčí spor mediovat, musí nejdřív člověk, kterého se spor dotýká, sám chtít svoji situaci řešit. Pokud stejnou potřebu vnímá i druhá strana sporu, je možné mediaci zahájit.

I po zahájení mediace zůstává ale tento způsob řešení dobrovolným rozhodnutím každé ze stran. Je tedy možné, aby se sporné strany na tom, že půjdou k mediátorovi, dohodly. Ale dál jim zůstává možnost mediaci v jejím průběhu kdykoliv ukončit. K ukončení mediace může dojít ze strany klientů i bez uvedení důvodu.

To, která ze stran mediaci ukončila – a případně důvod, pokud ho mediátor zná – nesmí mediátor nikomu sdělit. Tedy ani soudu nebo Orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Tím by totiž porušil druhý princip, na kterém mediace stojí, a to mlčenlivost.

PRINCIP 2: Mlčenlivost

Čtěte článek: Rozdíl mezi akreditovaným a zapsaným mediátorem. 

Zapsaný mediátor má povinnost mlčenlivosti ze zákona. Tato povinnost se vztahuje prakticky na vše, co se při mediaci nebo v souvislosti s její přípravou dozví.

Povinnost mlčenlivosti má zapsaný mediátor dokonce i:

• vůči soudu
• nebo vůči státním orgánům a institucím.

Klienti se tak nemusí obávat, že se informace, které na mediaci řeknou, použijí u soudu nebo jinde proti nim. Mediátor však soudu může poskytnout informaci o tom, jestli se mediace uskutečnila.

Sami klienti povinnost mlčenlivosti nemají. Je ale možné s nimi domluvit (a stává se to), komu a co budou ohledně průběhu a výsledku mediace sdělovat.

PRINCIP 3: Nestrannost

Posledním principem, na kterém je mediace založena, je nestrannost. Mediátorova nestrannost je pro klienty zárukou toho, že povede mediaci tak, aby nezvýhodňoval jednu stranu a naopak. Je tedy důležité, aby mediátor nebyl v příbuzenském vztahu s žádnou stranou mediace nebo aby na ni nebyl jakýmkoliv způsobem finančně navázaný.

Může mediátor mediovat někoho, koho zná?

Zajímavá je v této souvislosti otázka: „Může mediátor mediovat někoho, koho zná?“ Tuto otázku často řeší zejména firmy, které přemýšlejí o vlastním, interním mediátorovi. Může například personalista mediovat spory mezi dvěma zaměstnanci?

TIP: Na kurzu Mediace v pracovních vztazích vám prozradím, co vše je potřeba mít zajištěné, pokud chcete využívat vlastního firemního mediátora.

V mediace vedené profesionálním mediátorem to podle mého názoru také není vyloučené, je ale třeba si předtím ujasnit dvě věci:

1. Pokud mediátor zná jen jednu stranu sporu, je nezbytné, aby tuto informaci měla druhá strana. Po jejím souhlasu nebo nesouhlasu potom bude možné – nebo naopak vyloučené – tuto mediaci provést konkrétním mediátorem.
2. Bude si mediátor, který jednu stranu mediace zná, stoprocentně jistý, že to jeho nestrannost neohrozí?

Jiná situace nastává, pokud mediátor zná obě strany (např. na malém městě), které to vědí. A zároveň věří, že právě proto s nimi dokáže nestranně hledat takové řešení, které bude pro všechny v dané situaci nejlepší možné a úlevné.

Naučte se, jak na mediaci

Přihlaste se na kurz Výcvik mediace a naučte se vše podstatné pro vykonávání profese mediátora. Na tomto výcviku vás navíc připravím na zkoušky mediátora.